Němci, se kterými sdílíme kontejner, jsou tady, tedy v pondělí hurá do kanceláře našeho „agenta“, který nám má pomoci dostat dodávku z kontejneru a projít papírováním. Jdeme vyřídit několik papírů a máme čekat na email. Náš agent Eduardo je pozitivní, prý zítra pojedeme. Po zkušenostech ostatních cestovatelů a několikatýdenních vykládacích lhůtách se nám tomu nechce moc věřit. Ale opravdu, k večeru dostáváme email, že druhý den jdeme na 9:30 do přístavu.
Hurá. Pravděpodobně nás čeká poslední noc na velmi skrovném hostelu v Montevideu a potom již hurá na cestu. V úterý jdeme na čas do přístavu, dokonce tam dovolí i pejska Skauta, odevzdáváme potřebné dokumenty a čekáme a čekáme. Ještě chtějí pojištění. My s ním máme problém, nechtějí nám ho uznat. Sháníme další potřebné dokumenty a mezitím je poledne a obědová přestávka.
Čekáme tedy do 13 hod. a už se jdeme podívat na kontejner. Otevíráme ho a opravdu: je tam, naše dodávka je opravdu v Uruguayi. Už ji vidíme. Dokonce zapojujeme baterii a naskočí na první nastartování a můžeme s ní vyjet z kontejneru, ale ne z přístavu.
Němci jsou už odbaveni, my řešíme potíže s pojištěním. Nejprve to vypadá, že auto s cizí SPZ-kou zde ani nepojistí, nakonec jsme nuceni si pořídit (roční, protože kratší nedělají) místní verzi povinného ručení. S tím jsou již na celnici spokojeni a už chybí jen podepsání několika dokumentů a jedeme ven z přístavu.
Nikdo nás nekontroloval, ani se do auta nepodíval. Jediná kontrola, co proběhla, byl souhlas SPZ. Takže ani v Hamburku, ani v Montevideu se do dodávky nikdo nepodíval, ale my stejně nejsme pašeráci.
První tankování, nafta (pozor: španělsky nafta je benzín, a diesel nebo gas je naše nafta) je tu však drahá, přibližně 35 Kč za litr. Celkově je tu dost draho, určitě dráž než v České republice, mají tu prý velmi vysoké daně.
Leave a Reply