Datum odjezdu je tady! Po posledních plně stresových dnech nás veze rodina do Vídně, kde se loučíme a dělíme. Tonda míří autobusem na bratislavské letiště, kde stráví noc a ráno nasedá měr Madrid. Lada se Skautem jedou nočním vlakem do Milána.
Skaut ve vlaku pije jak o závod a tedy vybíháme kolem 5 hod na rychlé vyvenčení v Benátkách. Skaut pije dál a tak jsem v šoku, když ráno mě budí a zároň vidím venku na střeše nádraží (v Itálii!) sníh. Ráno pak na letiště v Milánu, kde jsme teď připraveni a čekáme na večerní odlet. Všichni přestupujeme v Madridu (ale na jiná) letadla a tak se tam možná setkáme.
Skaut nemá moc rád přepravky do letadla a tak většinu letu strávil pod vlivem zklidňujícího gelu od paní doktory veterinářky Okrouhlíkové (kterou tímto zdravíme).
Letíme tedy z Milána do Madridu, kde se na chvíli setkáváme s Tondou, který v Madridu přestupuje také, ale pro změnu z letu z Bratislavy. Do uruguayského Montevidea letíme každý zvlášť. Z Madridu už potom za něco málo přes 13 hodin dosedáme na letiště v Montevideu, které je dost prťavé, má jenom 4 brány. Nápisy nás vítají v Uruguayi.
Jelikož v letadle se s pejskem sedí většinou úplně vzadu, na pasovou kontrolu jsem se postavila do dlouhatánské řady až jako jedna z posledních. Vše v pořádku, Skauta v přepravce si zatím nikdo nevšímá. Následuje kontrola zavazadel a ohlášení vstupu zvířete do země. Speciální formulář s kolkem ze Státní veterinární zprávy ani nikdo vidět nechce, stačí jim evropský pas zvířete v zájmovém chovu.
A jsme tady! Urychleně míříme ven, aby si Skaut mohl konečně ulevit. S Tondou se setkáváme o den později na hlavním autobusovém nádraží v Montevideu, hlavním městě Uruguayi.
Leave a Reply